Chcete želvu? Nebo ji chce vaše dítě? Jistě ano, zvláště pokud navštívilo želví závody na Velkém bystrckém bazaru. Polovina rodičů, kteří děti na závody vzali, se teď tluče do hlavy, jelikož  jejich dítě vymáhá také takovou závodní želvu.

A proč nakonec ne? Želvy jsou zvířátka tichá, při dodržení několika málo zásad je jejich chov nenáročný. Želvy nepáchnou, nelomozí, nepouštějí chlupy ani nerozkousávají nábytek, nevadí jim, když odjedete na pár dnů pryč, a když si s nimi dáte práci, i něco málo se naučí.

Pro ty z vás, kteří přemýšlejí o tom, že by naléhání želevchtivých dětí podlehli, jsme připravili několik základních informací o chovu suchozemských želv, s přihlédnutím k typickým podmínkám panelového domu v Bystrci.

Kde vzít želvu?

Zpravidla si chovatelé kupují želvy mladé, asi půl roku staré. Suchozemské želvy se kupují zhruba do dubna, někdy až do května, potom už jsou mláďata z loňského roku (klubou se z vajíček obvykle v srpnu) vyprodaná a je třeba čekat přinejmenším do září, někdy až do října, na další snůšku. Cena několik měsíců staré želvičky začíná u 1 400 – 1 500 korun.

Želvu určitě nekupujte ve zverimexu. V obchodě mají zpravidla jen jednu či dvě želvy, mezi nimiž bývá obtížné si vybrat, a bohužel ne vždy jsou chovány v dobrých podmínkách. Nejsou výjimkou ani zvířata nemocná nebo s vadami. Lepší způsob, jak přijít k želvě, je navštívit terarijní burzu. V Brně se koná každý měsíc, termíny najdete na faunahobbybrno.webnode.cz/terminy-pro-rok-2012/. Nejbližší burza se koná 25. března. Na burze mívají želv mnohem víc, na výběr tak budete mít přinejmenším ze dvou až tří desítek jedinců.

Další výbornou možností je koupit želvy od chovatele, který se jejich chovem dlouhodobě zabývá. Jedním z takových je pan Miloš Junek, jeho stránky plné výborných a hlavně vyzkoušených rad k chovu želv najdete na www.euzelva.cz. Pro želvu si můžete k chovateli zajet nebo si ji vybrat na internetu a nechat si ji poslat.

Při koupi želvy je zapotřebí vyřídit formality. Želva je chráněné zvíře a musíte k němu mít doklady (CITES). Tedy – technicky vzato nemusíte, želvě je to jedno, ale želvu bez dokladů od vás v budoucnosti nikdo nekoupí. Lépe je tentokrát úřadu vyhovět a doklady vyřídit. Není to nic složitého, formulář dostanete od chovatele, který vám želvu prodal, jen doplníte své údaje a pošlete papíry na krajskou veterinární stanici, odkud po čase přijdou zpět potvrzené.

Želva zelenavá

Jakou želvu?

Přestože lze chovat mnoho různých druhů želv, pokud kupujete suchozemskou želvu jako zvířátko na hraní pro dítě, pak po uvážení všech možných faktorů nakonec skončíte u jednoho či dvou nejčastěji chovaných druhů. Základním aspektem, který je třeba při chovu želvy uvážit, je velikost dospělého zvířete. Čím větší zvíře, tím větší nároky na prostor, a i želvy, které v dospělosti podle tabulek dorůstají 25 centimetrů, dokáží být překvapivě velcí cvalíci. Zde najdete seznam chovaných druhů s rozměry dospělců: www.euzelva.cz/clanky/jaky-druh-zelvy-vybrat.html. Pro chov v panelákovém bytě, ale v podstatě i pro každého jiného chovatele, který kupuje želvu pro dítě, připadají v úvahu vlastně jen dva druhy – nejčastěji chovaná želva zelenavá (Testudo hermanni), případně želva žlutohnědá (Testudo graeca).

Kolik želv?

Chcete jen jednu želvu? Někdy lidé koupí hned dvě, že aby „si mohly spolu hrát“. Etologové, studujíci život želv ve volné přírodě, takové úvahy často zpochybňují – podle nich je želva v podstatě zcela samotářské zvíře. Někteří chovatelé však tvrdí, že v zajetí je tomu jinak, že se želvy opravdu dokážou spřátelit a navzájem se vyhledávají, aniž by k tomu měly zjevné příčiny. Chov dvou želv není dvakrát náročnější než chov jedné a se dvěma želvami lze užít víc legrace. Chcete-li však pouze jednu želvu, nemusíte se trápit tím, že by osamocená nějak trpěla.

Jak vybrat?

Až si budete u obchodníka vybírat z nabízených zvířat, především se podívejte po želvě čilé, vitální a co největší. Už mezi želvami starými několik měsíců jsou velikostní rozdíly a želva větší je také obvykle zdravější, s větší chutí do života.

Podívejte se, jak se na vás želva hledí. Měla by mít čisté, otevřené oči, bez výtoku. Také by neměla mít žádný výtok z nosu. Želvu si potěžkejte, čím těžší se vám zdá, tím lépe.

U jedinců starých několik měsíců je krunýř prakticky vždy hladký, bez výrazných deformací – hrbů. Jinak tomu může být, pokud kupujete želvu starší. Správně chovaná želva na krunýři žádné hrby nemá, tyto deformace jsou růstové vady, k nimž dochází v nesprávných podmínkách chovu.  Prohlédněte si na http://www.euzelva.cz/clanky/jaky-druh-zelvy-vybrat.html první dvě fotografie. Přestože ukazují želvy už dospělé a velké, mají obě hladký krunýř, bez hrbolů. Tak má správná želva vypadat, bohužel jen málokterá je chovaná opravdu správně, a tak většinou větší či menší hrboly má. Hrby na krunýři jsou vada nejen estetická. Dokazují, že želva byla dlouhodobě chována v nevhodných podmínkách, a to také mohlo podlomit její zdraví.

Samce či samici?

Kupujete li želvu mladou, je to sázka do loterie. Poznat pohlaví je u půlroční želvy vyloučeno, nejdříve zhruba v šesti letech. Někteří prodejci podvádějí, a když chcete samce, jednoho „vyberou“. Je to pitomost, pohlaví u tak malých želv nepozná nikdo.

Želva je na celý život

Želva není pes ani křeček. Když vaše dítě dostane želvu, znamená to, že s ní při správné péči prožije celý život. Želva zelenavá se běžně dožívá sedmdesáti, ale i víc let. Jistěže lze zvíře prodat, starší želvy, zvláště samice, nabývají na ceně. Svým způsobem jde o docela dobré zúročení peněz.

Máme želvu, co dál?

Přestože si lidé často myslí, že když se želva jmenuje suchozemská, žije v suchu na zemi, není to tak. Na zemi jistě ano, ale ne v suchu! Je velká chyba chovat želvu zelenavou na suchém substrátu, naopak, želva potřebuje – a čím je menší, tím silněji – vlhké prostředí. Zajistíme jí ho správným složením substrátu, podkladu, na němž ji chováme. Různí chovatelé přísahají na různá složení substrátu, velmi se osvědčila směs kokosového vlákna a písku v poměru zhruba 1:1. Kokosové vláknou koupíte v obchodě (cca 40 korun za kostku, která vám pro jednu želvu postačí), písek si někde nakopete. Směs drží dlouhodobě vlhkost a je dostatečně kyprá, aby se do ní mohla želva zahrabat. Vlhkosti se dosahuje kropením substrátu. Nebojte se, není třeba kropit častěji než jednou týdně, možná jednou za tři dny. Vyměnit substrát postačí i jednou ročně.

Právě nedostatek vlhkosti je jedním z hlavních důvodů, proč se želvám začne hrbatit krunýř.  Želva nechcípne, ale trpí. Navíc je hrbatá želva hnusná. Vlhkost substrátu nelze nahradit suchým podkladem a miskou s vodou. Želva pije jen tehdy, je-li kriticky dehydrovaná. Za normálních okolností přijímá vodu celým povrchem těla, potřebuje se po vlhkém pohybovat a do vlhkého se zahrabat. Do ploché misky s vodou si s oblibou vleze, to ano, ale samo o sobě je to málo.

Želva by se nikdy neměla chovat v bytě na podlaze. U malé, půlroční želvy, je to přímo smrtící. Želva by měla být v našich místních podmínkách v zimě v teráriu a od jara do podzimu na balkóně ve výběhu. V teráriu se jí MUSÍ svítit speciální zářivkou s UV zářením (cca 500.-), na balkóně by měla být co nejvíc na slunci – ale tak, aby si mohla vlézt i do stínu, když chce. Želvy snadno přehřejí a opékání na přímém slunci bez možnosti úkrytu ji může i zabít, zvláště malou. Pokud je to jen trochu možné, měli bychom želvě pobyt na slunci umožnit. Celoroční chov pouze v teráriu není ideální.

Balkónový výběh

Výběh na balkóně o rozměru cca jednoho metru čtverečního je pro želvu, chovanou v paneláku, asi ideálním místem pobytu od dubna do října. Postačí dřevěná ohrádka, kterou vyložíme igelitovou fólií a vysypeme substrátem. Do něj můžeme nasít trávu nebo něco. Želvě je to celkem jedno, zelený výběh ale vypadá lépe. Počítejte s tím, že želva se bude snažit vylézt a také se jí to dříve nebo později povede. Balkón je nezbytné zabezpečit tak, aby se z něj zvíře nedostalo. Želva, spadlá z balkónu, je zpravidla nadobro ztracená.

Čím krmit?

Správná strava želvy je fádní. Pokud je to možné, měla by se krmit pampeliškovými listy. Nic jiného není třeba. Pokud to možné není (v zimě), pak senem nebo čínským zelím. Znovu nic jiného. Když jí stravu posypete uhličitanem vápenatým, neuděláte chybu.

Lidé mají sklony udělat pro zvířátko „to nejlepší“ – dávat mu různé pamlsky a kupovat vitamínové doplňky. Ve skutečnosti vším „přilepšováním“ želvě spíš škodíte a vitamíny ji můžete i docela snadno zabít. Není vyslovenou chybou dát želvě občas (jednou za dva týdny až měsíc) kousek rajčete, vajíčko natvrdo, jablko, mrkev nebo salát, ale čím méně, tím lépe. Na vitamíny pak zapomeňte docela.

Nejčastější chovatelské chyby podle chovatele Miloše Junka

1. nepřipravenost chovného zařízení v jeho konečné podobě a umístění želvy do provizorních podmínek
2. špatná nebo chybná komunikace o podmínkách chovu daného druhu u minulého majitele včetně stravy, teplot…..
3. léčba viditelné zdravé želvy u veterináře z preventivních důvodů
4. neustálé změny podmínek chovu dle rad ostatních chovatelů ve velice krátkých intervalech
5. přesuny želvy ven na pastvu, koupání a překotné změny
6. neustálé obavy, že želva nežere, nečůrá a kroky s tím spojené

www.euzelva.cz

Zahrabaná želva

Když se želva koupí a strčí do výběhu, zahrabe se do země a pár dnů s ní obvykle nic není. Nejde o známku choroby, ale správné chování. Není dobré do ní šťouchat a snažit se ji přimět k aktivitě, ona se osmělí časem sama.

Venčení

Každý ze začínajících chovatelů má nápad jít želvy vyvenčit na trávník. Je to činnost riziková, možnost ztráty želvy je velmi vysoká. Nikdy s želvami nepouštějte děti samotné a vždy před venčením přilepte želvě na krunýř reflexní samolepku. Zdánlivě je želva pomalá, ale stačí se od ní na minutu odvrátit a už ji v trávě nikdy nenajdete. Umí být i proklatě rychlá, ale hlavně je tak maskovaná, že můžete koukat přímo na ni a nevidíte ji. Jít venčit želvu s tím, že ji položíte do trávy a pak se jdete na chvíli bavit opodál, je úplně stejné jako ji rovnou vyhodit.

Do jaké míry samotné venčení želvě škodí, je otázka. Asi neškodí, pokud ji nepokouše pes. Že by jí prospívalo je pochybné, ale do želvy nikdo nevidí.

Jedeme na dovolenou

Želvu je možné nechat týden i déle na balkóně bez dohledu a přísunu potravy, když se všechno správně zařídí. Je to pro ni mnohem lepší, než ji tahat s sebou na dovolenou nebo dávat příbuzným. Velmi častý příběh se smutným koncem začíná tím, že lidé z paneláku jedou na dovolenou a dají želvu na opatrování rodičům, kteří mají domek se zahrádkou. Ti všechno vědí, všechno znají, protože chovali králíky i psa, vezmou ohrádku, položí na trávník a strčí do ní želvu. A je po želvě, tedy ne fyzicky, ale pro chovatele.

Želva se totiž umí zahrabat i půl metru pod zem, a taky se zahrabává, a běžnou ohrádku podhrabe během dvaceti minut. A je pryč, zpravidla nenávratně. Špatný nápad. Jestli pojedete pryč na týden až deset dnů, dejte želvě na balkón žrádlo, namočte substrát kolik jen lze a odjeďte. Jestli na déle, raději se s někým domluvte, že po týdnu natrhá trochu pampelišek, pokropí výběh a želvu zkontroluje.

Choroby

Želvy nemívají skoro žádné choroby. Někdy se nachladí, obvykle z průvanu, když je někdo chová tak, že běhají po bytě. Někdy jim přerostou zobáky – špatná strava. Ale to jde snadno napravit. Nejčastěji želvy trpí nedostatkem UV záření (životně důležité!), což se projevuje hrbatěním, měknutím krunýře a posléze uhynutím. Trpívají nevhodnou stravou, paradoxně u těch, co se o želvu starají nejsvědomitěji a pořád jí něčím „přilepšují“ – salát, mrkev, piškoty v mléce.  Nic z toho nedávat, nejlépe nikdy, nanejvýš jednou za několik týdnů.

U želv je všechno pomalé, i změny zdravotního stavu. Zanedbání správné péče se nemusí projevit ihned, může to trvat měsíce i roky. Až se to projeví pro člověka zjevně, bývá leckdy i pozdě a želva uhyne. Veterináři nedokáží želvám při chorobě prakticky nijak účinně pomoci. Něco jí píchnou (mix vitamínů), ale často ji tím zabijí.

Želvám by se neměly podávat žádné umělé vitamíny, zejména vitamín D, byť ho životně potřebují, je při umělém podávání ve vyšších dávkách jed a želvy jím skoro jistě zabijete. Vitamínu D si želvy vyrábějí právě tolik, kolik potřebují, pokud mají dostatek UV záření. Jestli člověk není schopen dost UV záření zajistit, pak ať nechová želvy.

Zimování želv

Želvy v přírodě tráví zimu v zimním spánku. V paneláku však prakticky není možné dosáhnout dostatečně nízkých teplot. Proto je asi nejlepším řešením želvy prostě nezimovat, nechat je zimu strávit v teráriu. Ačkoli se můžete setkat i s velmi radikálními názory, které tvrdí, že nezimované želvy mají kratší život, nepodařilo se najít žádné studie, které by to věrohodně dokládaly – patrně se jedná pouze o legendu. Zkušenosti chovatelů, kteří želvy nezimují, nic takového neukazují.

U mladých želv, zhruba do tří let, je pak zimování vysloveně rizikové.

Závodní želvy

Přestože pravověrní zvířecí fetišisté při pomyšlení na želví závody padají do mdlob, když už máte doma želvu, proč se s ní závodů nezúčastnit. Celé závodění spočívá v položení zvířete na papírovou podložku a změření vzdálenosti, kterou po ní urazí za minutu či dvě. Přípravu na závody můžete pojmout různě – můžete třeba želvu dávat na stůl a lákat ji na pamlsek. Pravděpodobně nejdůležitější pro výkon želvy je její stáří a „pracovní teplota“ – želva, vyhřátá pod lampičkou, bývá agilnější, a větší, tedy starší želva, běží rychleji.

Kam dál?

Tento text zdaleka nevyčerpává všechna témata, spojená s chovem suchozemských želv. Další informace najdete na webu, existuje mnoho serverů, kde vám dobře poradí. Doporučujeme zejména www.euzelva.cz, kde najdete mnohaletou praxí prověřené zkušenosti chovatele Miloše Junka. Na jeho stránkách je také aktivní poradna, kde získáte dobrou radu prakticky obratem.

 *

Související

Velký bystrcký bazar: Finále patřilo želvě Wendy

Tento příspěvek byl publikován dne 14. 3. 2012 (Středa) v 10.56 . Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.