Následující text vznikl jako reakce na články na internetovém magazínu Bystrčník k návštěvě zahraničních stážistů v rámci projektu EDISON na základní škole Heyrovského 32 v Brně.

Dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Zita Žaludová a jsem předsedkyně Klubu rodičů a přátel ZŠ Heyrovského 32, členka školské rady této školy a matka tří dětí, které na školu chodí.

V sobotu 4. 2. 2017 mě kontaktovala paní ředitelka s dotazem, jestli se na mě obrátil někdo z rodičů s podobnými obavami, jako má pan Charous  a které byly zveřejněny na Bystrčníku. V té chvíli jsem nevěděla ani o článku, ani se na mě nikdo neobrátil. Rozeslala jsem maily členům výboru Klubu rodičů, s některými jsem mluvila i telefonicky, volala jsem i jiným rodičům, se kterými se znám – nikdo o nikom s podobnými obavami nevěděl, projekt EDISON jim nevadí a většina vůbec nechápala, proč by jim vadit měl. Vždyť informace o projektu dostali už na konci minulého školního roku, v září na třídních schůzkách jim byly informace zopakovány a v lednu znova, pokaždé měli možnost se na cokoliv zeptat a bylo jim odpovězeno.

Musím se přiznat, že jako bývalou učitelku Aj (byť jsem učila jen soukromě a dospělé) mě projekt zajímal, takže jsem si o něm našla informace už v září. Není to nic těžkého, na internetu jsou toho spousty. Můžete se například dočíst, organizace AIESEC byla založena již roku 1948, že působí ve 120 zemích světa a na 1700 univerzitách včetně českých, že projekt EDISON má záštitu MŠMT atd. Našla jsem i článek v Bystrckých novinách (04/2015) ze školy na Laštůvkově a spoustu dalších informací – projekt všichni chválili, byli s ním spokojení. Mně tyto informace stačily. Moje děti se těšily, že budou mít příležitost mluvit zase po čase anglicky (i když o jejich schopnosti říct anglicky cokoliv si nedělám iluze), chtěly zahraničním studentům zahrát na hudební nástroje, přemýšlely, odkud studenti budou (neboť to se vyjasnilo až v lednu) – zkrátka pohoda.

Článek pana Charouse a jeho obavy mě zarazil, ale snažila jsem se ho chápat. Je rodič, může mít obavy o blaho svého dítěte, na svůj názor na věc má také právo. Začala jsem proto hledat další informace a ptát se:

• na webu školy jsou medailonky studentů i informace o nich,
• v hodinách budou student/studenti ze zahraničí a většinou dva učitelé – jeden učitel ovládající angličtinu a jeden kmenový učitel, kteří mohou hodinu v případě potřeby moderovat,
• škola má právo výběru témat a hodin, ve kterých studenti budou,
• studenti budou dětem prezentovat svou zemi (videoprezentace, pohlednice, vyprávění), popisovat typická jídla, bavit se o zvířatech, která u nich žijí – vždy podle hodiny, ve které budou – nejde tedy jen o výuku angličtiny, jak bylo v článcích na Bystrčníku zmiňováno. Za sebe jako bývalou angličtinářku musím říct, že je jen dobře, když děti zjistí, že jiní lidé nemluví stejně jako paní učitelka, poslechnou si jiné přízvuky a zkusí se dorozumět a vyjádřit v jiných podmínkách, než při běžné výuce – podle mě je toto k nezaplacení.

Naši žáci samozřejmě budou dělat to samé – tedy prezentovat ČR. Fotografování bude zajišťovat pedagog, pro naše i zahraniční studenty platí ustanovení ve školním řádu, kdy je fotografování ve škole zakázáno. Pokud rodič má problém s přítomností dítěte ve výuce se zahraničními studenty, může požádat, aby jeho dítě bylo po danou hodinu přeřazeno do jiné třídy – a bude mu vyhověno. Rodiče mají samozřejmě možnost kdykoliv se na cokoliv zeptat – ale to v naší škole platilo vždy, takže nic nového. Toto vše ale platilo už před zveřejněním článku na Bystrčníku a platí to ve většině škol, kde tento projekt probíhá. Škola program může ovlivňovat a také ovlivňuje, je tedy na každé škole, jak se toho zhostí. Musím říct, že mně tato opatření přijdou velmi dostatečná.

Ještě si dovolím poznámku k multikulturní výchově – neboť i ta je v minulých článcích hojně zmiňována. Podle mě je to v dnešním globalizovaném světě nutnost, která vychází mimo jiné i ze sociálního propadu některých menšin u nás. Na webu metodického portálu pro učitele je o ní pěkný článek, dovolím si pouze citovat kompetence, které z multikulturní výchovy vycházejí:

• kompetence sociální a personální – žák přispívá k upevňování dobrých mezilidských vzt ahů na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi;
• kompetence občanské – žák respektuje přesvědčení druhých lidí, je schopen vcítit se do situace ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení;
• žák respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví.

Jako matka, předsedkyně Klubu rodičů i jako členka školské rady jsem tedy plně přesvědčena o tom, že projekt EDISON je přínosný, účast studentů ve výuce bude pro naše děti skvělou příležitostí pro poznávání jiných zemí a kultur a škola dělá maximum pro to, aby děti připravila na život v dnešním světě.

Zita Žaludová

Související

O projektu Edison na webu ZŠ Heyrovského 32 v Brně

Tento příspěvek byl publikován dne 8. 2. 2017 (Středa) v 18.12 . Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.