Příběhy bezpráví
19. 12. 2012 v 21.07
V úterý 27. 11. 2012 se žáci třídy 8.A a B, kteří navštěvují volitelný předmět základy žurnalistiky, zúčastnili programu v rámci projektu Příběhy bezpráví.
První hodinu zhlédli film Nikomu jsem neublížil o spolupracovnících StB. Žáci se divili, co všechno mohli agenti StB „práskat“ na své kamarády a svou rodinu. Tito lidé vypovídali, že se agenty stali ze strachu, opak je však pravdou. Od šedesátých let už nebyly praktiky StB tak kruté jako v letech padesátých. Agenty se spíše stali proto, že měli problémy se zákonem – autohavárie, převážení neproclených věcí přes hranice apod. Dostali na vybranou – buď vězení, nebo donášet na lidi kolem sebe. Většina se rozhodla pro druhou možnost.
Druhou skupinu tvořili lidé, kteří spolupracovali ze zištných důvodů.
Toto všechno víme díky panu Cibulkovi, který se krátce po zhroucení komunistického režimu dostal do archivu StB. Vše, co zjistil, začal vydávat v novinách Rudé krávo, což byla výsměšná obdoba názvu komunistických novin Rudé právo. Později na stejné téma napsal i knihu Archivy StB.
Druhou hodinu se slova ujal náš host, devadesátiletý pan Čapka. Vyprávěl nám o svém životě. Jeho vypravování bylo velmi zajímavé. Ani jsme nemohli uvěřit tomu, co všechno prožil. Právě od něho jsme se dověděli, že většina lidí ve filmu nemluvila pravdu.
Pan Čapka nesouhlasil s komunistickým režimem a kvůli tomu se dostal s kamarády do vězení. Odtud je převezli do pracovních táborů, kde museli vykonávat fyzicky těžké práce, například v dolech.
Ne všichni útrapy přežili. Mezi ně patřil i otec pany Čapky. Maminka celou dobu doufala, že se jí syn vrátí. A přání se jí po nějaké době splnilo. V tu chvíli byla šťastná, ale už i vážně psychicky nemocná. Později se dostala do psychiatrické léčebny. Když nám pan Čapka vyprávěl o jejím konci, měl v očích slzy.
Nakonec nám položil otázku, zda bychom se i my dokázali ozvat proti zlu. Upřímně – nevíme.
Zpracovaly žákyně 8. tříd Veronika Sladká, Kristýna Stainková a Žaneta Koudelková
Text vyjde v příštím čísle klubového zpravodaje Krapák. Za zaslání děkujeme paní učitelce Xaverové.
