Klub rodičů a přátel při základní škole Heyrovského 32 v Bystrci existuje už čtvrtým rokem. Jsou za ním akce pro žáky školy i pro širokou veřejnost, za získané peníze se podařilo pořídit řadu věcí pro školu i postavit v jejím areálu altán, sloužící jako přírodní učebna. Dosavadní činnost klubu vyvrcholila letos v červnu Zahradní slavnosti – společnou akcí školy a Klubu rodičů, na níž na níž přišly stovky lidí a kde se žáci školy ve fantastické atmosféře rozloučili se školním rokem.

Po celou dobu existence klubu je jeho předsedkyní Michaela Lužová a právě jí jsem se zeptal, co všechno fungování takového spolku obnáší.

Otevírání školního arboreta, červen 2014. Michaela Lužová vpravo v modrém tričku.

Viktor Lošťák: Ahoj Míšo…

Michaela Lužová: Míšo?

E… omlouvám se.

Ale ne, jen pokračuj! Konečně jsi přešel na jiné oslovení, ta tvá věčná Michaela mi lezla na nervy.

Aha, to se mi ulevilo, dobře. Tak jsem tu s tím rozhovorem. Co tě před čtyřmi lety vedlo k založení Klubu rodičů? Už jsi někdy dříve v podobném spolku pracovala nebo jej dokonce zakládala?

Ale já jsem založení Klubu neiniciovala, to si špatně pamatuješ.

Ne? Tak jak to tehdy bylo?

Když na podzim roku 2010 paní učitelka na třídní schůzce zmínila, že jedna maminka zkouší takovýto klub založit a že se po třídních schůzkách koná k tomuto tématu informační schůzka v jídelně, přišlo mi to jako dobrý nápad. Jako možnosti ovlivnit chod školy, blíže spolupracovat s vedením a s učiteli, zajistit dětem věci, na které škola nemá finanční zdroje.

Rozumím. Takže jsi tam hned šla a lačně ses vrhla na funkci předsedkyně, rozumím.

Ty! Jestli takhle budeš pokračovat, asi se nevrátíme k Michaele, ale rovnou k paní Lužové. Nikam jsem se nevrhala. Když jsme se na schůzi sešli a byli jsme seznámeni s tím, co by měl klub asi dělat a jak to bude celé fungovat, nastala otázka, kdo se ujme jakých funkcí. Protože se na předsedu nikdo nehlásil a bez toho by to nešlo, tak jsem se přihlásila.

Polární noc, jedna z nejdivočejších akcí Klubu rodičů. Přespání v únoru na zamrzlé Brněnské přehradě.

Potvrzuji, to já si jen dělal legraci. Opravdu nikdo nechtěl předsedu dělat ani na začátku ani nikdy potom. Byla to od Míši oběť a ochota a všecko a to vůbec neříkám kvůli tomu těžkému předmětu, co teď drží v ruce a jak se na mne zle kouká.

Poslední varování, Viktore, vážně.

Tak dobrá, konec škádlení. Co tě to tedy tak najednou napadlo?

S vedením podobného spolku jsem zkušenost neměla, ale jsem již dlouhou dobu členem České společnosti pro větrnou energii, takže jsem o práci v občanském sdružení měla představu.

Jaké byly tvé počáteční představy o činnosti sdružení a nakolik odpovídají pozdější realitě?

Tak počáteční představy a realita, to je velký rozdíl. Když se klub zakládal, mluvili jsme o tom, že se párkrát do roka sejdeme, napíšeme žádost o nějakou dotaci a za ni pak nakoupíme nějaké dovybavení do školy.

Ano, teď po letech už můžu říct, že mi to docela vadilo, že bychom měli fungovat jen jako jakási pumpa na dotace. Naštěstí se to nikdy neuskutečnilo.

Předpoklad byl, že se budeme scházet dvakrát, maximálně čtyřikrát ročně. Realita byla ale postupem času úplně jiná, sice jsme začali jen se žádostmi o dotace, potom se k tomu ale přidalo pořádání vlastních akcí, což mělo za následek, že schůzky musely být častěji, akcí přibývalo a nyní máme schůzky každý měsíc a několik akcí do roka. K těm akcím se vždy musí vše připravit, poptat sponzory, dodavatele, případně zažádat o dotace, připravit podklady pro žádosti a vše poté vyúčtovat. Před každou akcí je nutné udělat plán akce – přidělit úkoly kdo co donese, nachystá atd.

Ať mluvíme konkrétně – můžeš některé z akcí vyjmenovat?

Jistě. Každý rok pořádáme pro děti ze školy výtvarnou soutěž, pořádali jsme několik bazarů, knižní bazar, závody želv, soutěž v tvorbě komiksů Bystromix, máme úspěch s podzimní strašidelnou Upíří stezkou – to už je akce pro širokou veřejnost – děláme rodinná dopoledne, i to je pro každého, dvakrát byla Zahradní slavnost v areálu školy, v zimě jsme pořádali Polární noc, při níž děti mohly přespat na přehradě, letos jsme se přidali k organizaci Bystrckého vandru… Z výtěžku se pořídily sedačky do školy, fotbálky, pingpongové stoly, koše na basket. Vydáváme klubový zpravodaj Krapák…

Ten poslední rok zrovna moc ne.

…to je pravda, letos toho moc nevyšlo, musíme se k němu vrátit. Děláme kvízy pro děti, kde můžou něco vyhrát…

Dobře, to asi stačí.

A také, což jsem možná měla říct na prvním místě, zprostředkováváme neformální styk mezi rodiči a vedením školy. Podařilo se rozjet fungující a sehraný tým a velmi dobrou spolupráci se školou – dá se říci, že jsme se stali součástí školy. Vztahy jsou nejen neformální, ale dokonce se staly časem přímo srdečné. Netvrdím, že problémy neexistují, ale daří se je řešit rozumně a není tu žádné citelné napětí.

Co považuješ za největší dosavadní úspěch Klubu? A čeho by měl Klub dosáhnout v budoucnu?

Největším viditelným úspěchem Klubu rodičů je bezesporu právě dokončená stavba altánu na školní zahradě, kolem něhož nyní vzniká arboretum. Byla to jak investičně, tak organizačně nesmírně náročná akce. Celkový investiční náklad byl přes 180 tisíc korun a to se nám ještě velkou část prací a dodávek podařilo zajistit formou sponzorských darů a formou dobrovolné a neplacené práce členů Klubu. Tady musím zdůraznit, že nic z toho, co jsem prve vyjmenovala, není prací jediného člověka a že si nepřivlastňuji žádné zásluhy. Třeba právě na altánu odvedla obrovskou práci Hana Jindrová, od projektu až…

Ou, zadrž. Asi tu teď nebudeme všechny vyjmenovávat.

To se pleteš. Budeme. Zrovna na mne přišla chuť všechny vyjmenovat. Takže Hanka Jindrová, velká organizátorka a několik let místopředsedkyně Klubu, Hana Klimešová, která dělá grafiku, plakátky a spoustu jiných věcí, Alena Jankotová organizuje výtvarné soutěže, paní Štouračová, která ochotně vždycky přijde a někdy i s láhví slivovice, pan Stehno, co dělá ozvučení a moderuje akce a žádnou legraci nezkazí, Blanka Adamcová, co strašívá na Upíří stezce, Jana Benešová vždycky přijde s nějakou atrakcí pro děti, Hana Klepárníková dělala účetnictví, vždy veselá Zita Žaludová, náš velký sponzor Vojtěch Máša, Martina Cibulková, Petr Hluštík…

Dost, prosím tě, ještě na někoho zapomeneš a bude mu to líto. Jaká bude budoucnost Klubu?

Z budoucnosti mám trochu obavy. Většina aktivních členů Klubu, tedy těch, kteří chodí na schůzky a přímo se na činnosti Klubu podílejí, jsou většinou ti, kteří byli již u zrodu Klubu a kteří s odchodem svých dětí ze školy také odejdou. Bohužel se nám stále nedaří nalákat na práci v Klubu rodiče dětí nižších ročníků, což mne mrzí, protože si myslím, že je naše práce vidět.

Nalákat na práci? Na práci?! Míšo, asi bys měla především lákat na to, že je to hlavně velká legrace a že nás to baví.

To je pravda. Baví nás to. Ale ještě k tomu nedostatku nových lidí – na druhou stranu musím ale říci, že většina rodičů žáků školy je členy Klubu, tedy že podporují naši činnost tím, že platí členské příspěvky, za což všem velmi děkuji, protože bez této základy bychom nemohli vůbec fungovat.

Výtvarná soutěž je pravidelnou akcí Klubu, konaly se už čtyři ročníky.

I když všichni doufáme, že Klub povedeš co nejdéle, jednou ta doba přece jen skončí. Nebude ti ta práce chybět? Kolik práce to vlastně je, dá se to odhadnout, třeba v hodinách měsíčně?

No, popravdě řečeno doufám, že se mi podaří funkci předsedy předat někomu mladšímu již letos na podzim. Ráda zůstanu aktivním členem Klubu, ale tu předsednickou činnost bych přece jenom ráda předala.

Kdybych mluvila o úplném odchodu z Klubu rodičů, tak to by mi asi chybělo, protože jak už jsem říkala, jsme dobrá a sehraná parta a z toho se vždy špatně odchází. Já jsem ale poslední dobou měla v souvislosti s Klubem opravdu hodně práce, hlavně altán byl organizačně dost náročný. Do toho den pro rodiny, malířská soutěž, rozloučení se školním rokem… Odhad v hodinách měsíčně? To asi neumím spočítat – protože práce pro Klub je neplacená, nevedu si evidenci. Hrubý odhad je asi dvacet hodin měsíčně, když se připravuje nějaká akce, na druhou stranu zase o prázdninách je klid.

Tak děkuji za rozhovor a přece jen, ještě si to s tím odchodem rozmysli. Budeme tě přemlouvat. Ahoj.

Ahoj.

*

Související

Krap32 – stránky Klubu

Tento příspěvek byl publikován dne 19. 7. 2014 (Sobota) v 8.45 . Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.