Sdílet
Jak dál s bazary?

14. 3. 2012 v 16.14

Desátého března uspořádal Klub rodičů Velký bystrcký bazar. Šlo o již třetí bazar organizovaný klubem.

Prvním byl Knižní bazar v dubnu 2011, který se konal jídelně školy; tehdy se prodávaly pouze knihy. Další byl Velký bystrcký bazar v listopadu 2011, stále v jídelně. Nynější třetí bazar jsme uspořádali ve Společenském centru. Má se konat čtvrtý? Má Klub v pořádání bazarů v této formě pokračovat?

Osobně se domnívám, že ne. Důvodem je nízká návštěvnost. Na knižní bazar přišlo sotva dvacet lidí, na listopadový bazar sedmdesát včetně jedenácti prodejců. Doufali jsme, že přemístěním akce do Společenského centra zvýšíme návštěvnost, totéž jsme si slibovali od zrušení vstupného, respektive nahrazení fixní částky dobrovolným vstupným. Nefungovalo to. Na poslední bazar přišlo zas jen asi 60 návštěvníků.

Zároveň s posledním bazarem probíhala ve Společenském centru sbírka pro charitní šatník. O nezájmu návštěvníků o bazar svědčí i to, že téměř nikdo z těch, kdo přišli do předsálku Centra darovat staré šatstvo, do hlavního sálu, kde probíhal bazar, nenakoukl, a to ani po výzvě a vysvětlování. Lidé nepřišli, ačkoli jsme měli v Bystrckých novinách výraznou reklamu.

Je necelá stovka lidí málo? Tvrdím, že ano. Organizace bazaru stojí desítky hodin práce, jsou do ní různou měrou zapojeny více než tři desítky dobrovolníků. Investovat tak velké úsilí do akce pro šedesát či osmdesát lidí se mi jeví jako plýtvání energií. Nízký zájem nakupujících také přináší zklamání prodejcům, kteří příště nepřijdou a budou nedůvěřiví ke všem dalším akcím, které uspořádáme.

Bazar duben 2011 – jídelna školy

Výtěžek 1.777,- Kč -, akci navštívilo cca 15-20 lidí, průměrná výše dobrovolného vstupného byla cca 50,- Kč, zbytek tržby jsou příspěvky členů Klubu a odevzdané tržby členů Klubu. Odhadem asi polovina návštěvníků byli rodiče žáků školy, druhá polovina přišla na základě veřejné inzerce.

Bazar listopad 2011 – jídelna školy

Celkem přišlo 70 lidí (35 dospělých, 24 dětí, 11 prodejců), v pokladně je 1.900,-Kč za vstupenky, tombolu a dobrovolné příspěvky, za občerstvení se utržilo 1.100,-Kč

Bazar březen 2012 – Společenské centrum, hlavní sál

Čistý zisk 3 000 Kč, z toho 700 Kč od 14 prodejců a cca 1 500 (?) Kč z občerstvení. Počet lidí – asi 60.

Tím nechci říct, že by bazary byly fiaskem. Návštěvníci byli vesměs spokojeni, doprovodný program zábavný, organizační tým sehraný. Členové Klubu, kteří bazar organizovali, odcházeli s oprávněným pocitem zdařilé akce a dobře odvedené práce. Něco málo se vydělalo (ovšem nesmíme započítat finanční i materiální vklady členů klubu, jinak je bilance mnohem horší). Klub rodičů se zviditelnil, získali jsme nové kontakty. Slabou stránkou je výhradně návštěvnost obchodní části bazaru. O samotný prodej a nákup není, jak se zdá, žádný podstatný zájem.

Co dál? Můžeme pokračovat stále stejně a utěšovat se, že časem si nás lidé najdou. Takový názor mezi členy existuje, ale já s ním nesouhlasím. Energie organizátorů není nevyčerpatelná. Jestliže ji neobnoví náležitá satisfakce, rychle a nenávratně zmizí. S energií dobrovolníků nemůžeme plýtvat, musíme ji využívat co nejefektivněji. Všichni víme, jakým tempem nám přibývají aktivní členové. Dva ročně? Čtyři?

Klub by měl pořádat takové akce, jejichž organizační náročnost je úměrná výsledku, tedy i – nebo dokonce hlavně – návštěvnosti. A to podle mne bazary v této podobě nejsou.

Bazary úplně zrušit? Ani to si nemyslím. Dokud nebudeme mít nápad na lepší akci, je pořád výhodnější pořádat – přiměřeně často – bazar tak, jak je, než nedělat nic. Snažme se však přemýšlet a diskutovat o jiných možnostech, o jiných podobách akce, pokusme se vymyslet něco, co na bazar lidi přitáhne.

Jednou z možností je přesunout těžiště akce od prodeje a nákupu směrem k zábavnému programu. Dosud byla zábava doplňkem obchodování, co kdyby to bylo příště naopak? Prodej drobností doopravdy bavil hlavně děti. Vyhraďme jim tedy několik stolů, dejme do pravidel, že prodávající mohou být jen děti a zrušme poplatky za prodejce. Akci pak prezentujme jako zábavný program, při němž si děti mohou vyzkoušet, jaké to je být obchodníkem. Můžeme je zapojit i do přípravy a prodeje občerstvení – umím si představit, že děti přinesou z domova vlastní limonádu, kterou pak na bazaru prodají. Snad je to bude bavit.

Neberte tento návrh jako hotový návod. Může to fungovat a nemusí, spíš jde o námět do diskuze.  Co si o pořádání bazarů myslíte vy? Jak by měly vypadat napříště, jakým způsobem je změnit, abychom o ně zvýšili zájem? Přemýšlejte, pište, komentujte. Společně určitě něco vymyslíme.

Viktor Lošťák

Zanechte komentář


Výrobce fitness posilovacích strojů Ketller